Placky s brutnákem a skořicovým cukrem

Jednoduché placky s brutnákem, jeho mladými poupaty a lístky, jemně obalené v skořicovém cukru, mohou být příjemnou svačinou či sladkou tečkou za obědem. Nedělejte si je příliš často, brutnák není dobré užívat ve větších množstvích nebo dlouhodobě, jako ostatně, většinu bylinek. Proč to platí i o brutnáku, si přečtete tu.

Číst dále ..

Brutnák v zahradě a v kuchyni

Modré květy brutnáku mají krásný tvar hvězdičky a jsou jedlé. Ozdobí koktejly, dorty, pudinky. Mladé lístky se lze nakrájet do bylinkových másel. Brutnák se používá jako léčivá rostlina, ale s jeho konzumací to není radno přehánět, prozradím proč.Číst dále ..

Návrat do zahrádek a kuchyní hlásí i méně známá lebeda zahradní, Atriplex hortensis

Lebeda zahradní nám toto jaro vyrostla mezi česnekem. V této velikosti jsem ji sesbírala, česnek okopala a zamulčovala posekanou trávou.

Považuje se za starou kulturní rostlinu. Využít ji můžete v syrovém stavu do smíšených salátů. Zejména červenými listy varieta v nich působí velmi dekoračně. Tepelně upravená se používá podobně jako špenát, čili v zahuštěné omáčky nebo dušená jako příloha k masu či rybě.

V minulosti se druh pěstoval téměř v celé Evropě jako špenátová zelenina s vysokým obsahem vitamínu C a nižším množstvím kyseliny šťavelové, jak má Spinacia oleracea (špenát, pozn. aut.).  Dnes se místy vysévá znovu, častěji v červenofialovolisté varietě (var. Rubra) jako doplňková dekorační rostlina. Poměrně vzácně se využíval v lidovém léčitelství pro diuretické účinky a jako purgatívum (projímadlo, pozn. Aut.), též v Rusku i v současnosti jako zdroj modrého barviva. (Citace z: Flóra Slovenska VI / 4, 2016, kolektiv autorů, Vyd. SAV)

Tak jako i jiná listová zelenina, je lebeda zahradní bohatá na vitaminy A a C a obsahuje i minerální látky draslík, vápník, hořčík a fosfor. (De.wikipedia.org)Číst dále ..

Poznejte bukové semenáče a ochutnejte je v jídle

Že se dají konzumovat mladé bukové listy, jsme se na poznávací procházce v terénu učili na zemědělské univerzitě v Nitře a bylo to dost dávno. Ale to, jak vypadají a chutnají bukové semenáče, jsem se dozvěděla až mnohem později, na procházce spojené s poznáváním jedlých divokých rostlin s Bartekem Dobrodejem.

Jejich chuť a “konzistence” mě mile překvapily. V porovnání s mladými bukovými listy jsou masitější a snadno se rozkoušou. Jejich chuť připomíná bukvice, čili je příjemně “oříšková”. Není divu, vždyť vlastně jde o vyrostlé a proměněné nitra bukvic.Číst dále ..

Jak si nezmýlit listy medvědího česneku a konvalinky

Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země. Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě, navíc vyrůstají ze společného stonku.

V době, kdy je medvědí česnek v puku a začíná kvést, což může být podle roku a lokality například koncem dubna, vyrůstají už i listy jedovaté konvalinky.

Když v lese natrefíte na porost konvalinek a medvědího česneku, které rostou na ploškách vzdálených od sebe několik metrů, pravděpodobně si to uvědomíte a všimnete. Problém může, zejména pro méně zkušené sběrače, nastat, když česnek a konvalinka rostou vedle sebe či přes sebe. Tehdy se při sběru opravdu může stát, že si s jedlými a zdravými listy přinesete domů i několik jedovatých. Riziko se zvýší, když spěcháte, nebo jste v lese s někým, s kým hovoříte a nedáváte tak docela pozor.

První, co vás má na případnou záměnu upozornit, jsou vaše oči. A na ověření použijte rozmělnění mezi prsty a čich. Na listech na fotce je K za konvalinku a MC za medvědí česnek.

Číst dále ..

Masová polévka s listy ředkvičky, bršlice kozí nohy a lebedy červené

Lebeda červená polévku trochu obarví.

Na této polévce se mi líbí zejména dvě věci.

Za prvé: Používám do ní listy rostlin, které mi na zahradě rostou samy, bez mé vložené energie. Prostě jen přijdu a nasbírám. Takovou je vytrvalá plevel bršlice kozí nooha a mezi na podzim vysázeným česnekem vysemenená lebeda zahradní červená. A když už to má být polévka s listy, tak už rovnou zužitkuji i listy ředkvičky ráno vytržené z mini pařeniště. 🙂 (Listy ředkvičky jako jediné z této trojky vyrostly samozřejmě cíleně pomocí výsevu.)

Za druhé: Protože je to polévka s masem a masovým vývarem a tak si na ní pochutnají i “jedlíci – klasici

Bršlice kozí noha, lebeda zahradní červená, listy ředkvičky.

Číst dále ..

Ochutnávka listů lípy srdčité a natě ptačince v salátu

Listy lípy srdčité jsou v dubnu měkké a relativně šťavnaté a v tomto období je můžeme ochutnat. Později ztvrdnou a na konzumaci již nejsou vhodné.

Listy lípy trháme tak, abychom strom a větve nepoškodily a také tak, abychom větvičky od listů úplně neoholili.

Chuť listů lípy srdčité není výrazná, a proto si nimi můžeme občas zpestřit jídelníček a přidat je do syrových salátů nebo i vařených jídel.

Nať ptačince je nejlépe si nastříhat na vlastní zahradě.Číst dále ..

Polévka z jednoho z nejběžnějších plevelů – ptačince prostředního

Pokud jste měli nebo máte zahradu, skoro určitě tuto rostlinku, ptačinec žabinec – Stellaria media, znáte – minimálně z vidění, když jste ji vytrhávali. Brzy z jara pokrývá v zahradě obnaženou půdu, čímž ji chrání před větrnou erozí a vysoušením.

A jak chutná? Řekla bych, že chutná podobně, jak voní 🙂 Její vůni si pamatuji z dětství, když mě babička posílala ptačinec natrhat pro slepice. Ty ji rozhodně milují. Mně chutná, pokud se spojí ještě s jinou rostlinkou, například v této polévce s medvědím česnekem.

Bez lepku
Bez laktózy
Číst dále ..

Pampeliška rychlená pod tmavou nádobou je křehčí a méně hořká

Pampeliška lékařská, léčivá rostlina, se dá využít i v kuchyni . Když si ji narychlo pod tmavou nádobou, budou listy světlé, křehčí a méně hořké.

Pampeliška může okouzlit každého, kdo má rád hořkou chuť, například oblibě listy čekanky v salátu.

Jak na to?

Velmi brzy na jaře si připravte dva keramické květináče, misku, lopatku, rukavice a substrát. Lopatkou vyberte pampelišku is kořenem, nevadí když se koneček odtrhne. Otrhejte spodní a poškozené listy a  zasaďte do květináče.

 

 

Druhým květináčem, který nepropouští světlo , přikryjte shora . Vhodnější je keramický květináč, který venku neodfoukne.

Postavte na chráněné teplé místo , na terasu, do skleníku, za okno bytu nebo domu. Občas zalévejte a když narostou nové listy, můžete přidávat do míchaných salátů.

Výhodou tohoto způsobu pěstování je i  hygiena , zvláště pokud se po zahradě pohybují zvířata.

Dobrou chuť J

Monika

 

Proč zařadit do jídelníčku divoké rostliny či dokonce plevele

Možná se vám představa, že byste měli konzumovat plevele a divoké rostliny, které vaše babičky a prababičky házeli slepicím a dávali králíkům, nelíbí. Ale …

 

Ale mnohé z nich dokáží obohatit náš jídelníček. Vyzkoušíte nové chutě, zaexperimentovat s recepty a hlavně, dobře poznáte mnoho nových rostlin. Nikdo přece netvrdí, že je máte jíst denně. Jde opravdu o zpestření pro naše chuťové pohárky, ale i pro tělo. Několik jsou léčivé, zda obsahují, podobně jako jiná zelenina či ovoce, množství vitaminů a minerálních látek.

 

            

 

 Vždyť si to představte, ani o medvědem česneku jste pravděpodobně na počátku tohoto tisíciletí neslyšeli a dnes ho možná sami chodíte sbírat do lesa. Zvláště v předjarním období, kdy je ještě velmi málo čerstvé zeleniny, která by vyrostla pod širým nebem a ne ve sklenících nebo na jiném konci planety, nabízejí jarní   “plevele” zajímavou možnost dodat tělu potřebné vitamíny.

                     

A protože ne všechny plevele a divoké rostliny jsou jedlé, naučte se je postupně poznávat. Ptejte se starších lidí se zahrádkou, kupte si knížku a hlavně, pozorujte. Pokud máte vlastní zahrádku, určitě zjistíte, že mnoho z nich roste v záhonech. Časem je lze vezmete na milost a neskončí všechny pouze v kompostu, ale i na talíři. Pokud se chystáte sbírat rostliny venku v přírodě, může být poznávání a nalezení toho správného druhu mezi velkým množstvím divokých rostlin náročnější .  

             

Je jisté, že některé z divokých rostlin vás svou chutí nenadchne. V tom případě se dají do jídla zakomponovat v menším množství, aby neprebíjali základní chuť. A možná se znovu zeptáte, že proč byste to dělali, když vlastně nechutnají? Jak jsem již zmiňovala, mnohé z nich jsou léčivé, například kopřiva, pampeliška, lopuch. Jměte to tak, že takto v malých dávkách, občas a nenápadně dodáte tělu něco velmi prospěšné

                  

Přeji vám úspěšnou cestu poznávání rostlin, experimentování v kuchyni a hodně zdraví.

 Monika

Topinambur, dietní zelenina nenáročná na pěstování

Už jste ochutnali topinambury ? Velmi chutné jsou syrové, ale dají se i tepelně upravovat. Navíc se mi na nich líbí, že jsou nenáročné na pěstování .

 

 

Z hlediska výživy se zařazují mezi potraviny s nízkým glykemickým indexem. Vhodné jsou proto nejen pro diabetiky a lidi s nadváhou, ale i jako součást jarních redukčních a očistných diet. Obsahují takzvaný polysacharid inulin, což je druh rozpustné vlákniny, jejíž základ tvoří molekula fruktózy spojena do řetězce. Obsahují i množství stopových prvků – železo, fosfor, vápník, hořčík, zinek.

 

Vyhněte se použití topinambur v kuchyni, pokud jste citlivý na fruktózu.

 

Během zimy a na jaře

Jídelníček si dokážeme topinambury zpestřit během zimy a v jarním období. Hlízy se v půdě tvoří až od druhé poloviny léta a zejména na podzim. Sbírat se dají během zimy, kdy není zmrzlá půda a brzy na jaře, než začnou klíčit.

 

Skladování hlíz

Mají jemnou slupku , proto poměrně rychle vysychají. Vyhovuje jim vlhké prostředí lednice nebo sklep. Za běžných podmínek vydrží kolem dvou týdnů , pak vadnou. Pokud se tak stane, nevyhazujte je. Vložte je do zavařovací sklenice s vodou, kterou opět nasají a na druhý den jejich zpracujte.

 

 

Praktické rady do kuchyně

Loupou se škrabkou podobně jako brambory. Kvůli jejich tvaru s množstvím výběžků je to zdlouhavější. Hned po oloupání je vložte do vody s citronem , zachovají si světlou barvu. Na vzduchu poměrně rychle tmavnou. Pokud vás jejich loupání otravuje, stačí je vydrhnout kartáčkem. Slupka je tenká a měkká, neobsahuje žádné škodlivé látky a je tedy jedlá. Ponechaná slupka ale může trochu změnit barvu pokrmu do tmavší ve srovnání s oloupaným a v citrónové vodě namočeným kouskem.

 

Popis rostliny

Topinambur konzumujeme jako hlízy, ale botanicky nemá s trochu podobnými bramborami nic společného. Je to dokonce blízký příbuzný slunečnice. Jeho botanický název je slunečnice hlíznatá – Heliantus tuberosus  a patří do čeledi hvězdnicovitých – Asteraceae. Střídavé listy s chloupky jsou dlouhé 10 až 30 centimetrů. Na podzim se na vrcholcích objevují jednoduché žluté květy . Nejsou malé, ale v vzhledem k velikosti celé rostliny působí na pohled menší.

 

 

Způsob pěstování

Velmi jednoduchý.  Na výsadbu stačí velmi malé hlízy, například velikosti palce, které zatlačíte prstem do zkypřené země, do hloubky 5 až 10 cm. Nerostou příliš hluboko a to je výhoda i při jejich vykopávání. Prospívá jim vlhčí prostředí nebo alespoň občasná zálivka zejména v době tvorby hlíz což je od druhé poloviny léta a na podzim. S příchodem  mrazů nadzemní část odumře. Stvoly můžete nastříhat do kompostu.

 

Kam s nimi na zahradě

Počítejte s výškou nezřídka více než dva metry během jednoho roku. Dejte je tam, kde nevadí, že přes ně nebudete vidět. Já je mám u kraje zahrady u plotu, kde necloní žádnému výhledu.

 

Pozor na přemnožení

Jejich nenáročnost může způsobit přemnožení, dejte si na to pozor zejména ve vlhčí oblasti s dobrou půdou. Bez pravidelného vybírání hlíz mohou vytvářet kompaktní a husté porosty a přejdou do zahrady i sousedům. Jedna z možností je záhon, na kterém je chcete pěstovat, oddělit podzemními oddělovači .

 

Jak jsem k topinamburům přišla

Poprvé jsem se s nimi setkala “na dálku”. Jako dítě jsem byla na prázdninách v Rimavských Zalužanech u mých kmotrů. Jednou jsme při procházce nedaleko potoka zpozorovali ruch. Několik lidí se prodíralo hustým a vysokým porostem. Kmotr mi vysvětlil, že si šli nasbírat topinambury – hlízy trochu připomínající brambory, které pak jedí.

 

Tehdy ještě moje zvědavost nebyla tak velká a nevybrala jsem se prozkoumat tuto rostlinu blíž. Až mnohem později jsem na topinambury, jejich popis a fotografie narazila v článcích, ale nevěděla jsem, kde v mém okolí rostou. Prošli další roky a přítel mě vzal na automobilové závody k jedné z vltavských přehrad. Jelikož auta mne moc neoslovují, procházela jsem se po okolí a objevila poměrně rozsáhlý porost vysokých hustých rostlin .

 

Vzpomněla jsem si na fotky topinambur z literatury a zkusila povytáhnout stvol. Šlo to snadno a na jeho konci se objevily malé hlízy. Nabrala jsem je hned několik, spěchala k autu pro nožík a začala loupat. Byly křupavé, jemně sladké, přirovnání jejich chuti ke kombinaci jarní kedlubny a vlašských ořechů je docela výstižné. Nabídla jsem i přítele a jeho kamarády. Sice se tvářili nedůvěřivě, ale každý ochutnal alespoň kousek. Já jsem si jich pár neoloupaných přibalila do tašky a  vysadila na zahradě .

 

Naše zahrada je ve velmi suché oblasti a tak bez zálivky narostly sotva do metra a půl a i sklizeň hlíz byla malá. Další rok jsme několik hlíz vysadili do zalévaného záhonu. Výška rostlin téměř tři metry a po tuhé zimě koncem února potěšily i hlízy. Kromě salátů, tak svěžích v této předjarní době, jsme je vyzkoušeli i tepelně upravené. Polévka i placky chutnaly a tak je zařadíme do jídelníčku každý rok.

 

Monika