Návrat do zahrádek a kuchyní hlásí i méně známá lebeda zahradní, Atriplex hortensis

Lebeda zahradní nám toto jaro vyrostla mezi česnekem. V této velikosti jsem ji sesbírala, česnek okopala a zamulčovala posekanou trávou.

Považuje se za starou kulturní rostlinu. Využít ji můžete v syrovém stavu do smíšených salátů. Zejména červenými listy varieta v nich působí velmi dekoračně. Tepelně upravená se používá podobně jako špenát, čili v zahuštěné omáčky nebo dušená jako příloha k masu či rybě.

V minulosti se druh pěstoval téměř v celé Evropě jako špenátová zelenina s vysokým obsahem vitamínu C a nižším množstvím kyseliny šťavelové, jak má Spinacia oleracea (špenát, pozn. aut.).  Dnes se místy vysévá znovu, častěji v červenofialovolisté varietě (var. Rubra) jako doplňková dekorační rostlina. Poměrně vzácně se využíval v lidovém léčitelství pro diuretické účinky a jako purgatívum (projímadlo, pozn. Aut.), též v Rusku i v současnosti jako zdroj modrého barviva. (Citace z: Flóra Slovenska VI / 4, 2016, kolektiv autorů, Vyd. SAV)

Tak jako i jiná listová zelenina, je lebeda zahradní bohatá na vitaminy A a C a obsahuje i minerální látky draslík, vápník, hořčík a fosfor. (De.wikipedia.org)Číst dále ..

Poznejte bukové semenáče a ochutnejte je v jídle

Že se dají konzumovat mladé bukové listy, jsme se na poznávací procházce v terénu učili na zemědělské univerzitě v Nitře a bylo to dost dávno. Ale to, jak vypadají a chutnají bukové semenáče, jsem se dozvěděla až mnohem později, na procházce spojené s poznáváním jedlých divokých rostlin s Bartekem Dobrodejem.

Jejich chuť a “konzistence” mě mile překvapily. V porovnání s mladými bukovými listy jsou masitější a snadno se rozkoušou. Jejich chuť připomíná bukvice, čili je příjemně “oříšková”. Není divu, vždyť vlastně jde o vyrostlé a proměněné nitra bukvic.Číst dále ..

Jak si nezmýlit listy medvědího česneku a konvalinky

Medvědí česnek: Listy vyrůstají samostatně přímo ze země. Konvalinka: Listy jsou dva a rostou proti sobě, navíc vyrůstají ze společného stonku.

V době, kdy je medvědí česnek v puku a začíná kvést, což může být podle roku a lokality například koncem dubna, vyrůstají už i listy jedovaté konvalinky.

Když v lese natrefíte na porost konvalinek a medvědího česneku, které rostou na ploškách vzdálených od sebe několik metrů, pravděpodobně si to uvědomíte a všimnete. Problém může, zejména pro méně zkušené sběrače, nastat, když česnek a konvalinka rostou vedle sebe či přes sebe. Tehdy se při sběru opravdu může stát, že si s jedlými a zdravými listy přinesete domů i několik jedovatých. Riziko se zvýší, když spěcháte, nebo jste v lese s někým, s kým hovoříte a nedáváte tak docela pozor.

První, co vás má na případnou záměnu upozornit, jsou vaše oči. A na ověření použijte rozmělnění mezi prsty a čich. Na listech na fotce je K za konvalinku a MC za medvědí česnek.

Číst dále ..

Pampeliška rychlená pod tmavou nádobou je křehčí a méně hořká

Pampeliška lékařská, léčivá rostlina, se dá využít i v kuchyni . Když si ji narychlo pod tmavou nádobou, budou listy světlé, křehčí a méně hořké.

Pampeliška může okouzlit každého, kdo má rád hořkou chuť, například oblibě listy čekanky v salátu.

Jak na to?

Velmi brzy na jaře si připravte dva keramické květináče, misku, lopatku, rukavice a substrát. Lopatkou vyberte pampelišku is kořenem, nevadí když se koneček odtrhne. Otrhejte spodní a poškozené listy a  zasaďte do květináče.

 

 

Druhým květináčem, který nepropouští světlo , přikryjte shora . Vhodnější je keramický květináč, který venku neodfoukne.

Postavte na chráněné teplé místo , na terasu, do skleníku, za okno bytu nebo domu. Občas zalévejte a když narostou nové listy, můžete přidávat do míchaných salátů.

Výhodou tohoto způsobu pěstování je i  hygiena , zvláště pokud se po zahradě pohybují zvířata.

Dobrou chuť J

Monika

 

Proč zařadit do jídelníčku divoké rostliny či dokonce plevele

Možná se vám představa, že byste měli konzumovat plevele a divoké rostliny, které vaše babičky a prababičky házeli slepicím a dávali králíkům, nelíbí. Ale …

 

Ale mnohé z nich dokáží obohatit náš jídelníček. Vyzkoušíte nové chutě, zaexperimentovat s recepty a hlavně, dobře poznáte mnoho nových rostlin. Nikdo přece netvrdí, že je máte jíst denně. Jde opravdu o zpestření pro naše chuťové pohárky, ale i pro tělo. Několik jsou léčivé, zda obsahují, podobně jako jiná zelenina či ovoce, množství vitaminů a minerálních látek.

 

            

 

 Vždyť si to představte, ani o medvědem česneku jste pravděpodobně na počátku tohoto tisíciletí neslyšeli a dnes ho možná sami chodíte sbírat do lesa. Zvláště v předjarním období, kdy je ještě velmi málo čerstvé zeleniny, která by vyrostla pod širým nebem a ne ve sklenících nebo na jiném konci planety, nabízejí jarní   “plevele” zajímavou možnost dodat tělu potřebné vitamíny.

                     

A protože ne všechny plevele a divoké rostliny jsou jedlé, naučte se je postupně poznávat. Ptejte se starších lidí se zahrádkou, kupte si knížku a hlavně, pozorujte. Pokud máte vlastní zahrádku, určitě zjistíte, že mnoho z nich roste v záhonech. Časem je lze vezmete na milost a neskončí všechny pouze v kompostu, ale i na talíři. Pokud se chystáte sbírat rostliny venku v přírodě, může být poznávání a nalezení toho správného druhu mezi velkým množstvím divokých rostlin náročnější .  

             

Je jisté, že některé z divokých rostlin vás svou chutí nenadchne. V tom případě se dají do jídla zakomponovat v menším množství, aby neprebíjali základní chuť. A možná se znovu zeptáte, že proč byste to dělali, když vlastně nechutnají? Jak jsem již zmiňovala, mnohé z nich jsou léčivé, například kopřiva, pampeliška, lopuch. Jměte to tak, že takto v malých dávkách, občas a nenápadně dodáte tělu něco velmi prospěšné

                  

Přeji vám úspěšnou cestu poznávání rostlin, experimentování v kuchyni a hodně zdraví.

 Monika

Topinambur, dietní zelenina nenáročná na pěstování

Už jste ochutnali topinambury ? Velmi chutné jsou syrové, ale dají se i tepelně upravovat. Navíc se mi na nich líbí, že jsou nenáročné na pěstování .

 

 

Z hlediska výživy se zařazují mezi potraviny s nízkým glykemickým indexem. Vhodné jsou proto nejen pro diabetiky a lidi s nadváhou, ale i jako součást jarních redukčních a očistných diet. Obsahují takzvaný polysacharid inulin, což je druh rozpustné vlákniny, jejíž základ tvoří molekula fruktózy spojena do řetězce. Obsahují i množství stopových prvků – železo, fosfor, vápník, hořčík, zinek.

 

Vyhněte se použití topinambur v kuchyni, pokud jste citlivý na fruktózu.

 

Během zimy a na jaře

Jídelníček si dokážeme topinambury zpestřit během zimy a v jarním období. Hlízy se v půdě tvoří až od druhé poloviny léta a zejména na podzim. Sbírat se dají během zimy, kdy není zmrzlá půda a brzy na jaře, než začnou klíčit.

 

Skladování hlíz

Mají jemnou slupku , proto poměrně rychle vysychají. Vyhovuje jim vlhké prostředí lednice nebo sklep. Za běžných podmínek vydrží kolem dvou týdnů , pak vadnou. Pokud se tak stane, nevyhazujte je. Vložte je do zavařovací sklenice s vodou, kterou opět nasají a na druhý den jejich zpracujte.

 

 

Praktické rady do kuchyně

Loupou se škrabkou podobně jako brambory. Kvůli jejich tvaru s množstvím výběžků je to zdlouhavější. Hned po oloupání je vložte do vody s citronem , zachovají si světlou barvu. Na vzduchu poměrně rychle tmavnou. Pokud vás jejich loupání otravuje, stačí je vydrhnout kartáčkem. Slupka je tenká a měkká, neobsahuje žádné škodlivé látky a je tedy jedlá. Ponechaná slupka ale může trochu změnit barvu pokrmu do tmavší ve srovnání s oloupaným a v citrónové vodě namočeným kouskem.

 

Popis rostliny

Topinambur konzumujeme jako hlízy, ale botanicky nemá s trochu podobnými bramborami nic společného. Je to dokonce blízký příbuzný slunečnice. Jeho botanický název je slunečnice hlíznatá – Heliantus tuberosus  a patří do čeledi hvězdnicovitých – Asteraceae. Střídavé listy s chloupky jsou dlouhé 10 až 30 centimetrů. Na podzim se na vrcholcích objevují jednoduché žluté květy . Nejsou malé, ale v vzhledem k velikosti celé rostliny působí na pohled menší.

 

 

Způsob pěstování

Velmi jednoduchý.  Na výsadbu stačí velmi malé hlízy, například velikosti palce, které zatlačíte prstem do zkypřené země, do hloubky 5 až 10 cm. Nerostou příliš hluboko a to je výhoda i při jejich vykopávání. Prospívá jim vlhčí prostředí nebo alespoň občasná zálivka zejména v době tvorby hlíz což je od druhé poloviny léta a na podzim. S příchodem  mrazů nadzemní část odumře. Stvoly můžete nastříhat do kompostu.

 

Kam s nimi na zahradě

Počítejte s výškou nezřídka více než dva metry během jednoho roku. Dejte je tam, kde nevadí, že přes ně nebudete vidět. Já je mám u kraje zahrady u plotu, kde necloní žádnému výhledu.

 

Pozor na přemnožení

Jejich nenáročnost může způsobit přemnožení, dejte si na to pozor zejména ve vlhčí oblasti s dobrou půdou. Bez pravidelného vybírání hlíz mohou vytvářet kompaktní a husté porosty a přejdou do zahrady i sousedům. Jedna z možností je záhon, na kterém je chcete pěstovat, oddělit podzemními oddělovači .

 

Jak jsem k topinamburům přišla

Poprvé jsem se s nimi setkala “na dálku”. Jako dítě jsem byla na prázdninách v Rimavských Zalužanech u mých kmotrů. Jednou jsme při procházce nedaleko potoka zpozorovali ruch. Několik lidí se prodíralo hustým a vysokým porostem. Kmotr mi vysvětlil, že si šli nasbírat topinambury – hlízy trochu připomínající brambory, které pak jedí.

 

Tehdy ještě moje zvědavost nebyla tak velká a nevybrala jsem se prozkoumat tuto rostlinu blíž. Až mnohem později jsem na topinambury, jejich popis a fotografie narazila v článcích, ale nevěděla jsem, kde v mém okolí rostou. Prošli další roky a přítel mě vzal na automobilové závody k jedné z vltavských přehrad. Jelikož auta mne moc neoslovují, procházela jsem se po okolí a objevila poměrně rozsáhlý porost vysokých hustých rostlin .

 

Vzpomněla jsem si na fotky topinambur z literatury a zkusila povytáhnout stvol. Šlo to snadno a na jeho konci se objevily malé hlízy. Nabrala jsem je hned několik, spěchala k autu pro nožík a začala loupat. Byly křupavé, jemně sladké, přirovnání jejich chuti ke kombinaci jarní kedlubny a vlašských ořechů je docela výstižné. Nabídla jsem i přítele a jeho kamarády. Sice se tvářili nedůvěřivě, ale každý ochutnal alespoň kousek. Já jsem si jich pár neoloupaných přibalila do tašky a  vysadila na zahradě .

 

Naše zahrada je ve velmi suché oblasti a tak bez zálivky narostly sotva do metra a půl a i sklizeň hlíz byla malá. Další rok jsme několik hlíz vysadili do zalévaného záhonu. Výška rostlin téměř tři metry a po tuhé zimě koncem února potěšily i hlízy. Kromě salátů, tak svěžích v této předjarní době, jsme je vyzkoušeli i tepelně upravené. Polévka i placky chutnaly a tak je zařadíme do jídelníčku každý rok.

 

Monika