Topinambur, dietní zelenina nenáročná na pěstování

Už jste ochutnali topinambury ? Velmi chutné jsou syrové, ale dají se i tepelně upravovat. Navíc se mi na nich líbí, že jsou nenáročné na pěstování .

 

 

Z hlediska výživy se zařazují mezi potraviny s nízkým glykemickým indexem. Vhodné jsou proto nejen pro diabetiky a lidi s nadváhou, ale i jako součást jarních redukčních a očistných diet. Obsahují takzvaný polysacharid inulin, což je druh rozpustné vlákniny, jejíž základ tvoří molekula fruktózy spojena do řetězce. Obsahují i množství stopových prvků – železo, fosfor, vápník, hořčík, zinek.

 

Vyhněte se použití topinambur v kuchyni, pokud jste citlivý na fruktózu.

 

Během zimy a na jaře

Jídelníček si dokážeme topinambury zpestřit během zimy a v jarním období. Hlízy se v půdě tvoří až od druhé poloviny léta a zejména na podzim. Sbírat se dají během zimy, kdy není zmrzlá půda a brzy na jaře, než začnou klíčit.

 

Skladování hlíz

Mají jemnou slupku , proto poměrně rychle vysychají. Vyhovuje jim vlhké prostředí lednice nebo sklep. Za běžných podmínek vydrží kolem dvou týdnů , pak vadnou. Pokud se tak stane, nevyhazujte je. Vložte je do zavařovací sklenice s vodou, kterou opět nasají a na druhý den jejich zpracujte.

 

 

Praktické rady do kuchyně

Loupou se škrabkou podobně jako brambory. Kvůli jejich tvaru s množstvím výběžků je to zdlouhavější. Hned po oloupání je vložte do vody s citronem , zachovají si světlou barvu. Na vzduchu poměrně rychle tmavnou. Pokud vás jejich loupání otravuje, stačí je vydrhnout kartáčkem. Slupka je tenká a měkká, neobsahuje žádné škodlivé látky a je tedy jedlá. Ponechaná slupka ale může trochu změnit barvu pokrmu do tmavší ve srovnání s oloupaným a v citrónové vodě namočeným kouskem.

 

Popis rostliny

Topinambur konzumujeme jako hlízy, ale botanicky nemá s trochu podobnými bramborami nic společného. Je to dokonce blízký příbuzný slunečnice. Jeho botanický název je slunečnice hlíznatá – Heliantus tuberosus  a patří do čeledi hvězdnicovitých – Asteraceae. Střídavé listy s chloupky jsou dlouhé 10 až 30 centimetrů. Na podzim se na vrcholcích objevují jednoduché žluté květy . Nejsou malé, ale v vzhledem k velikosti celé rostliny působí na pohled menší.

 

 

Způsob pěstování

Velmi jednoduchý.  Na výsadbu stačí velmi malé hlízy, například velikosti palce, které zatlačíte prstem do zkypřené země, do hloubky 5 až 10 cm. Nerostou příliš hluboko a to je výhoda i při jejich vykopávání. Prospívá jim vlhčí prostředí nebo alespoň občasná zálivka zejména v době tvorby hlíz což je od druhé poloviny léta a na podzim. S příchodem  mrazů nadzemní část odumře. Stvoly můžete nastříhat do kompostu.

 

Kam s nimi na zahradě

Počítejte s výškou nezřídka více než dva metry během jednoho roku. Dejte je tam, kde nevadí, že přes ně nebudete vidět. Já je mám u kraje zahrady u plotu, kde necloní žádnému výhledu.

 

Pozor na přemnožení

Jejich nenáročnost může způsobit přemnožení, dejte si na to pozor zejména ve vlhčí oblasti s dobrou půdou. Bez pravidelného vybírání hlíz mohou vytvářet kompaktní a husté porosty a přejdou do zahrady i sousedům. Jedna z možností je záhon, na kterém je chcete pěstovat, oddělit podzemními oddělovači .

 

Jak jsem k topinamburům přišla

Poprvé jsem se s nimi setkala “na dálku”. Jako dítě jsem byla na prázdninách v Rimavských Zalužanech u mých kmotrů. Jednou jsme při procházce nedaleko potoka zpozorovali ruch. Několik lidí se prodíralo hustým a vysokým porostem. Kmotr mi vysvětlil, že si šli nasbírat topinambury – hlízy trochu připomínající brambory, které pak jedí.

 

Tehdy ještě moje zvědavost nebyla tak velká a nevybrala jsem se prozkoumat tuto rostlinu blíž. Až mnohem později jsem na topinambury, jejich popis a fotografie narazila v článcích, ale nevěděla jsem, kde v mém okolí rostou. Prošli další roky a přítel mě vzal na automobilové závody k jedné z vltavských přehrad. Jelikož auta mne moc neoslovují, procházela jsem se po okolí a objevila poměrně rozsáhlý porost vysokých hustých rostlin .

 

Vzpomněla jsem si na fotky topinambur z literatury a zkusila povytáhnout stvol. Šlo to snadno a na jeho konci se objevily malé hlízy. Nabrala jsem je hned několik, spěchala k autu pro nožík a začala loupat. Byly křupavé, jemně sladké, přirovnání jejich chuti ke kombinaci jarní kedlubny a vlašských ořechů je docela výstižné. Nabídla jsem i přítele a jeho kamarády. Sice se tvářili nedůvěřivě, ale každý ochutnal alespoň kousek. Já jsem si jich pár neoloupaných přibalila do tašky a  vysadila na zahradě .

 

Naše zahrada je ve velmi suché oblasti a tak bez zálivky narostly sotva do metra a půl a i sklizeň hlíz byla malá. Další rok jsme několik hlíz vysadili do zalévaného záhonu. Výška rostlin téměř tři metry a po tuhé zimě koncem února potěšily i hlízy. Kromě salátů, tak svěžích v této předjarní době, jsme je vyzkoušeli i tepelně upravené. Polévka i placky chutnaly a tak je zařadíme do jídelníčku každý rok.

 

Monika

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *